Dobroslav Orel (1870 - 1942)

Prof. PhDr. Dobroslav Orel (15. prosince 1870 Ronov nad Doubravou - 18. února 1942 Praha) byl český hudební vědec a vysokoškolský profesor, který se věnoval hlavně dějinám a reformě církevního zpěvu. Autor řady odborných publikací i Českého kancionálu katolické církve.

Po maturitě v Hradci Králové studoval na tamějším bohosloveckém učilišti, kde pak také přednášel církevní zpěv se zvláštním ohledem na gregoriánský chorál. Zkoumal a později vydával staré kancionály z hradeckých sbírek. Od roku 1905 byl katechetou na reálce v Holešovicích a sbormistrem pěveckého sboru, od roku 1910 vyučoval církevní zpěv na Pražské konzervatoři. Zároveň studoval skladbu u Vítězslava Nováka a roku 1914 získal doktorát na vídeňské univerzitě u Gustava Adlera prací o "Královehradeckém speciálníku". Roku 1919 byl jmenován profesorem a od roku 1921 působil jako profesor dějin hudby na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Založil tam ústav pro dějiny hudby, sbíral hudební památky a od roku 1928 byl předsedou Ústavu pro lidovou píseň. Vydal řadu českých hudebních památek ze 16. století a studií z dějin české hudby, knihu o F. Lisztovi a o slovenských skladatelích, pro encyklopedii Musikgeschichte G. Adlera napsal stať o moderní české hudbě. V Bratislavě založil a vedl Akademické pěvecké sdružení a pomáhal zřizovat a organizovat pěvecké spolky.Roku 1939 se vrátil do Prahy, kde založil a vedl chorální pěvecký sbor. V této činnosti pak pokračovali jeho nástupci.

Dobroslav Orel

V Čáslavské ulici v domě číslo 126 se 13. prosince 1870 se narodil Dobroslav Orel, kněz, profesor a rektor Univerzity Komenského v Bratislavě. Po středoškolských studiích vstoupil na teologickou fakultu, kterou ukončil v roce 1894. V témže roce byl vysvěcen na kněze. Jeho zájem o historii a hudbu jej přivedl ke studiu skladby u Vítězslava Nováka, hudební vědu studoval na pražské a vídeňské univerzitě. V časopise Cyril, který deset let redigoval, vycházela postupně jeho obsáhlá práce Kancionál Franusův, vydaná v roce 1922 knižně. Téhož roku vydal Počátky českého vícehlasu. Orlovým vrcholným dílem jsou Hudební prvky svatováclavské, které jej postavily do první řady všech našich kulturně historických pracovníků Dobroslav Orel zemřel 18. února 1942 v Praze - Dejvicích. Při oslavách 110. výročí položení základního kamene ronovského kostela sv. Vavřince byla 30. května 1947 odhalena na rodném domě Dobroslava Orla pamětní deska.


Dílo

• Theoreticko-praktická rukověť chorálu římského (1899)
• Staročeské roráty (1921)
• Český kancionál (1921, 17. vydání 1968)
• Kancionál Franusův (1922)
• Počátky umělého vícehlasu v Čechách (1922)
• František Liszt a Bratislava (1925)
• Hudební památky Františkánské knihovny v Bratislavě (1930)