Moravany 

První písemné zmínky Obec Moravany byla dříve nazývána Moravané, podle obyvatel, kteří toto území obsadili a založili zde první osadu. Víme jistě, že v Moravanech roku 1318 vládl a hospodařil Trojan z Moravan, dále 1339 – 1348 (někdy se udává 1339 – 1361) Michal z Moravan. Následně již ves patřila k Vilémovu.

Jakým způsobem se dostala do vlastnictví Vilémova, není nikde k dohledání. K Vilémovu patřil Moravany až do konce husitských válek. Husité však benediktiny z Vilémova vyhnali na Moravu. Benediktini našli útočiště mimo jiné v klášteře v Rajhradu. Poté klášter ve Vilémově připadl Janu Hertvíkovi z Rušinova. Po skončení husitských válek dostal ves rod Trčků z Lípy. Roku 1557 ji od Viléma Trčky z Lípy koupil spolu s Pařížovem Josef Gerštof z Gerštorfu (někdy psáno Gersdorf). Ten ves v roce 1577 získal dědičně od Rudolfa II. Stavba a zánik tvrze Josef Gerštorf vystavěl ve vesnici tvrz. Ale nevylučuje se, že zde již posobná stavba mohla stát předtím, Tvrz se poprvé připomíná, když ji Josef Gerštorf prodal roku 1589 tehdejším majiteli Lichnice Albrechtu Robmhápovi ze Suché. Po požáru hradu Lichnice roku 1610 panstvo přesídlilo do Třemošnice, takže fakticky Moravany byly pod vládou Třemošnice. Robmhápům patřila tvrz až do roku 1628. Po třicetileté válce musel Václav Robmháp jako nekatolík opustit Čechy. Celé okolí bylo zpustošené švédskými vojsky.

Moravany pak získal Jan Rudolf Trčka z Lípy a po konfiskaci trčkovských statků roku 1636 Humbolt Ruggen. V roce 1649 byla tvrz prodána manželkou Humbolta Ruggena Antoinettou de Gall opět majiteli Lichnice Ferdinandovi Robmhápovi ze Suché. Tvrz po připojení k Lichnickému panství nebyla již využívána jako sídlo rosu, tak ztratila význam a zpustla. Své nadřazené postavení v okolí si však Moravany udržely. Patřily k nim dokonce 4 další vesnice. Když si roku 1700 dělili Robmhápové svůj rodový majetek, je již tvrz popisována jako pustá. Moravany poté přebírá Jan Antonín Robmháp.

Tvrz si ale nepředstavujme jako malý hrad nebo zámeček, který svou majestátností ohromoval na kilometry daleko. Termín tvrz je dnes vnímán trochu jinak, než

bývalo zvykem. Tenkrát byl pojem vnímán nejen jako označení pro samotnou budovu, ale byl spojen i s postavením majitele tvrze ve společnosti. Tvrz jako taková v té době mohla být a zřejmě byla pouze uceleným komplexem několika budov jak hospodářských tak obytných. Budovy bývaly uspořádány do uzavřeného kruhového nebo obdélného půdorysu. Celkový charakter stavby tak umožňoval pánovi tvrze snadno čelit malým hrozbám v podobě rozzuřených poddaných nebo výjimečně drobným výpadům sousedního pána a jeho družiny. Zbytky tvrze zmizely při přestavbě moravanského dvora v polovině 18. století. Věřím, že v současných stavbách bychom při stavebně historickém průzkumu našli řadu druhotně použitých prvků, které pocházeli právě z moravské tvrze. Dobře dostupný materiál v rozpadající se tvrzi byl pro stavitele velikým lákadlem, kterému zcela pochopitelně neodolali. Tvrz patrně stála v západní části areálu dvora, kde v druhé polovině 20. století fungovalo JZD Ronova nad Doubravou. V literatuře se píše, že viditelné stopy základů a obranných valů byly do poloviny 19. století dobře viditelné v podobě terénních vln a zlomů. K obrannému systému patřil i val a svah v západní části dvora včetně rybníku na úpatí. Manželka Jana Antonína Robmhápa ze SuchéAnna Františka, rozená z Frankenfeldu, prodala moravanský statek, tvořený tehdy už jen dvěma vesnicemi, Ignáci Václavu Carreto z Millesima. Tento původně italský šlechtický rod přišel do Čech v pobělohorském období a postupně skupoval panství kolem Golčova Jeníkova a v roce 1741 přikoupil i Moravany. Ignác Václav Carreto z Millesima započal ve 40. letech 18. století přestavbu moravanského dvora. Při této velkolepé barokní přestavbě byl v severní části celého areálu postaven jednopatrový zámek. Ignác Václav Carreto byl patrně první a poslední, kdo používal Moravanský zámek jako své sídlo. Po jeho smrti roku 1746 převzala zámek jeho žena, vdova Marie Dorota Carreto, rozená Vernierová. Před rokem 1776 získal statek Jan Josef Carreto z Millesima, syn Jana Václava Carreto, bratrance Ignácova. Ten již na zámku nesídlil a Moravany, tak jako i jeho další statky měly dle jeho poslední vůle připadnout nově vzniklé nadace pro zchudlé šlechtice. Jan Josef Carreto a jeho dědic a strýc Jan Jindřich Carreto z Millesima zemřeli krátce po sobě (1800 a 1801), tato událost vyústila ve spory mezi nadací pro zchudlé šlechtice a rodem Millesimů. Teprve po více než dvaceti letech roku 1823 bylo soudem v otázce vlastnictví Moravan rozhodnuto ve prospěch nadace. V zámku byly vybudovány byty pro úředníky lesní správy nadačních panství. Nadace vlastnila zámek až do konce první světové války. Zámek měl čtvercový půdorys, všechny jeho stěny měly mělké dvouosé rizality, nad nimiž byly štíty mansardového patra.

Za zmínku stojí nedochovaná zámecká kaple, která procházela přes dvě podlaží a byla chloubou zámku. Na fasádě byly jako členící prvky bosáže a zmíněné 

pilastry, okolo oken byly vytvořeny šambrány. 20. století Po první pozemkové reformě roku 1925, byl z moravanského dvora vytvořen zbytkový velkostatek. Celé panství se zámkem tehdy koupil doktor Sova. V té době také vypukl požár v druhém podlaží, který si vyžádal přestavbu tohoto podlaží i s krovem. Při té příležitosti byl interiér přestavěn v moderním stylu poč. 20 století. Odstraněna byla i dvoupodlažní kaple. Také krov nese známky moderních tesařských konstrukcí. Nezměněna nezůstala ani fasáda, která byla očištěna o dva barokní štíty. Na severovýchodním průčelí přibyl půlkruhový balkón. V této podobě zůstal zámek až do současnosti. V první polovině 20. století zažívá vesnice velký nárůst obyvatel i výstavbu nových domů při silnici na Kněžice. Roku 1948 byl zámek znárodněn. Doktor Sova emigroval do zahraničí. Hospodářské budovy obsadilo JZD a na zámku se střídaly různé instituce a nájemníci. V části zámku byly vytvořeny byty a z části byl prázdný. V hospodářských budovách byly zřízeny také byty, část komplexu sloužila například jako kaple nebo zde byla i kovárna. Po roce 1989 bylo už poměrně zchátralé panství navráceno sestrám Aleně Mudroch a Miladě Gautschi, vnučkám původního majitele Dr. Sovy. Od té doby byl celý areál opuštěn, občasně využíván pro zemědělské potřeby, skladování nebo skládku. V samotném zámku byl zřízen obecní byt nebo pošta. V polovině roku 2006 koupila zámek, hospodářské budovy a polnosti k nim náležící firma Farm Moravany. Přestože je dnes zámek v dezolátním stavu je stále tím pravím géniem loci obce.