Ronov, Ronow
 

Roku 1848 panství Ronov, kraj Čáslavský. V latinských textech Ronow:  v německých Ronow.

Ronov nad Doubravou založil Oldřich, třetí syn Smila z Lichtemburka. Rozhodl se pro zcela novou lokaci - založeno město Ronov. Městu dal Oldřich  39 lánů půdy, z nichž se mělo platit po jedné a půl hřivně ročně. Ronov je jednon z mála měst, které se mohou pochlubit originálem  zakládací listiny z roku 1307. V ní byly stanoveny povinnosti města k vrchnosti a práva občanů. Roku 1331 daroval Jan Lucemburský městu lán pozemku, jehož jedna polovina byla určena ku prospěchu kaplana a druhá byla věnována obci na zřízení pastvin. Založení města potvrdil král Václav I. roku 1397, který současně určil i dědické právo měšťanů. Městečko patřilo k panství lichnickému a sdílelo jeho osudy. Ke konci 16. stol. vzniklo rozdělením panství lichnického zvláštní zboží ronovské. Roku 1664 náleželo celé zboží ronovské Antonínu Biganovi na Chocenicích a Břežanech. Po dalších změnách v majitelích  kupuje r. 1747 Ronov J. V. Caretto Millesimo, který k němu přikoupil i bývalé panství Lichtenburské.  Ronov měl všechny znaky poddanských měst. Se  svolením vrchnosti byl opevněným městem, volil si purkmistra a konšely k vykonávání nižšího práva. Obyvatelstvo se skládalo většinou z řemeslníků. V dalších staletích Ronov trpěl častými požáry, čímž pustl. V roce 1681 je nazván vsí. V 19. stol. se Ronov zotavuje a roku 1840 jej Ferdinand V. nazývá městysem. Roku 1909 dne 4. května byl opět povýšen na město.

Popis znaku: Na červeném štítě stojí vzpřímený stříbrný dvouocasý lev s vyplazeným zlatým jazykem, zlatou zbrojí a korunou.

Pamětihodnosti: kostel sv. Kříže, kostel sv. Martina, kostel sv. Vavřince, dvoumanuálové varhany z roku 1907, fara z r. 1840, věžní zvony kostela sv. Vavřince, Galerie Antonína Chittussiho.


Ronov nad Doubravou - historie

Ronov nad Doubravou byl založen tzv. na zeleném drnu roku 1307 a je jedinou obcí okresu Chrudim, jež může své založení prokázat listinou dochovanou v originálu. Také zpráv o ronovském městském archivu máme podstatně více než u většiny městeček regionu, mimo jiné díky dochovanému seznamu písemných památek z roku 1824. Víme, že archiv byl uložen v radniční budově, od 2. poloviny 19. století mu patřila místnost za úřadovnou starosty. Městské listiny byly několikrát ohroženy požárem, např. v roce 1862 je údajně vynesl z radnice ronovský obchodník Chittussi, otec malíře Antonína Chittusiho. Archiválie vzniklé před rokem 1850 uspořádal mezi lety 1884 až 1890 učitel, kronikář a bývalý ronovský starosta Emanuel Culek. Ten tehdy chronologicky setřídil i novou obecní registraturu z období let 1850 až 1880. V roce 1944 provedl skartaci v archivu dr. Charvát, jenž vytřídil přibližně 100 kg obecních písemností.

V roce 1885 se ronovskými památkami zabývá první z dlouhé řady odborníků, čáslavský konzervátor Kliment Čermák. Nejstarší archiválie byly pak vystaveny na národopisné výstavě v Čáslavi (1894) a poté na Národopisné výstavě v Praze, kde vzbudily takový zájem, že o některé knihy požádalo Národní muzeum a obchodní odbor Národopisné výstavy. Žádostem nebylo vyhověno a jen pět privilegií bylo poskytnuto Zemskému archivu v Praze k opisu. Staré listiny a nejstarší městské knihy opustily budovu radnice ještě během druhé světové války, kdy byly přeneseny do trezoru městské spořitelny v Čáslavi. Ronovští si svých nejstarších privilegií vážili. Nechali je přeložit do češtiny, na přivěšené pečeti pořídili provizorní schránky, pergameny vložili mezi skla nebo do krabic a tvrdých desek, aby nedošlo k jejich porušení. Obec je vystavovala u příležitosti 600. a 650. výročí založení města. Do horšího stavu se naopak postupně dostávaly městské knihy.

V průběhu staletí značně utrpěla jejich vazba, krajní listy těchto knih byly poničeny, zájem odborníků a posílání na různá místa jejich stav také nezlepšovalo. Ještě hůře dopadla úřední akta z období před rokem 1850. Buď padla za oběť požárům nebo lhostejnosti úředníků. Do úschovy městského archivu byly roku 1912 předány též písemnosti místních cechů a živnostenských společenstev a tento celek převzal v roce 1974 do své péče OA v Chrudimi. Poničené městské knihy byly okamžitě předány do konzervátorské dílny. Bohužel ani zájem o památky neuchránil ronovský městský archiv před ztrátami: před několika lety se např. objevila v jednom pražském antikvariátu poškozená ronovská městská kniha ze 16. století. Naštěstí ji objevil a zakoupil Památník národního písemnictví, v jehož péči se nyní kniha nachází. Nejstarší tři stříbrná pečetidla, zavěšená na želízcích a po dlouhou dobu vystavovaná na radnici, však byla patrně nenávratně ztracena někdy po druhé světové válce (v SOkA Chrudim jsou uloženy pouze jejich otisky).



První písemná zmínka o obci pochází z roku 1307. Autorem listiny, jež se o Ronovu jako nově založeném městě zmiňuje, je sám jeho zakladatel, Oldřich z Lichtemburka. Město tak díky původu zakladatele města (rod Lichtemburků je součástí rozrodu Ronovců) "zdědilo" první část svého jména po Ronově u Žitavy, sídle prvních Ronovců.Pamětihodnosti Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Ronově nad Doubravou.

Většina ronovských památe se nachází na náměstí, které nese jméno zdejšího rodáka, malíře Antonína Chittussiho. Má tvar obdélníku o velikosti 120 × 100 m, v jehož středu je kostel sv. Vavřince. Severní částí náměstí prochází silnice II/337 z Čáslavi do Třemošnice; zbylá plocha slouží jako parkoviště. V jižní části se nachází park, ve kterém je pomník padlým z 1. světové války, kašna a mariánský sloup.


Kostel svatého Vavřince
Jednolodní pseudobarokní kostel vystavěný v letech 1849-1852 na místě staršího kostela postaveného před rokem 1358. Na stavbu bylo použito smíšené zdivo: kámen a cihly. Na stropě kostela jsou fresky namalované členem benediktinského řádu v Emauzech Jaroslavem Majorem. Jde o kopie originálů italských malířů Frankassiniho a Grandiho z chrámu v Římě. Zobrazují výjevy ze života sv. Vavřince.RADNICE


Radnice
Radnice z roce 1865 postavená v pseudogotickém slohu. V 60. letech 20. století byla kompletně opravena a částečně přestavěna. Před II. světovou válkou sloužily pro potřeby radnice dvě místnosti v přízemí; v horním patře byl byt a ordinace lékaře. Později byla v patře umístěna škola. Nyní se celá budova využívá pro potřeby městského úřadu; v horním patře je zasedací místnost a svatební síň.


Zámek
Třípodlažní jednoduchá stavba v Zámecké ulici z let 1823-1825 s výrazným centrálním štítem. Byla postavená na místě dřívějšího zámečku z doby před rokem 1664. Zámek byl přestavěn koncem 19. století, kdy získal pseudogotickou podobu. V současné době zde sídlí Lesy České republiky.


Park
Park u kostela byl zřízeny v roce 1885 místní občanskou záložnou. Původně byl udržován jako anglický park. Po architektonické úpravě v roce 1933 byly zachovány původní lípy, javory a dva vzácné stromy: líska turecká a dub svazčitý. Této lísce se věnoval i pořad České televize Paměť stromů a v roce 2005 soutěžila o titul Strom roku. V zimě 2010/2011 zaschla a je z ní již jen mrtvé torzo.

Bílkova vila Vila v Čáslavské ulici projektovaná sochařem a architektem Františkem Bílkem z roku 1934 postavená pro jeho švagra, pražského lékaře Jaromíra Nečase. Jde o jednoduchou secesní jednopatrovou stavbu s cennými venkovními reliéfy.

Podrobnější informace naleznete v článku Bílkova vila (Ronov nad Doubravou).


Další památky

  • Hřbitovní kostel svatého Kříže u silnice k Mladoticím JV od města. Románská stavba z 2. pol. 12. století s gotickým presbytářem.

  • Sochy svatého Petra a svatého Jana Nepomuckého z roku 1725 v aleji u zámku.E. Poche, Umělecké památky Čech III. str. 235.

Galerie

  • Galerie Antonína Chittussiho v Bílkově vile