Povolení ke stavbě první sakrální stavby na svém území dostali ronovští od Jana Lucemburského roku 1334. Z původně schválené kaple se stal kostel, zasvěcený někdy před rokem 1358. Ve II. polovině 14. století se do Ronova přesunula fara, dosud sídlící v nedaleké vsi Protivany (viz heslo kostel sv. Kříže). Koncem 17. století byl kostel barokně přestavěn. Podle mapy stabilního katastru z roku 1838 se jednalo o zřejmě jednolodní stavbu s pravoúhle uzavřeným presbytářem stejně širokým, jako poměrně dlouhá loď. Hranolová věž stála poněkud vyosena před západním průčelím, k severnímu boku presbytáře se připojovala sakristie. Některé prvky původního gotického zařízení jsou dodnes zachovány na zámku v nedalekých Žlebech.

Starý kostel byl roku 1847 zbořen a na jeho místě začala stavba nového, značně většího. Ve formách opožděného baroka (či extrémně průkopnického novobaroka) ji prováděl stavitel František Paleček z Kolína. Nedostavěný kostel byl vysvěcen roku 1849, vzápětí nato vyhořel, takže se stavba protáhla do roku 1852. Věž, umístěná u východního závěru, byla dokončena až roku 1857.