Silo

 Obilní silo je výraznou stavbou města. Když posuzujeme krajinu vzhledm k venkovskému osídlení, v pohledu na panoráma Železných hor os strany západní je spíše prvkem rušivým. Jeho vznik včetně přízemí a kancelářské budovy spadá do let 1954/1955. 
 Samotné silo má kapacitu 6000 t obilí. Je rozděleno do tří samostatných sekcí. Nejdůležitější je sekce první (A), kterou tvoří jedno podzemní a 12 nadzemních podlaží. Prostory sekce A slouží pro příjem resp. výdej obilí do železničních vagonů nebo automobilových vozidel. Obilí se průjezdnými koši dopravuje do 1. patra, odtud dopravníky do násypek, dále do čističek obilí, sušárny a pak zásobníku. Poté se uloží buď do prostorů v sekci B nebo do buněk v sekci C. 
 Veškerá přeprava je řízena ze strojovny. Manipulace s obilím i s odpadem plev do podjezdového expedičního se provádí rudlery, šnekovými dopravníky, elevátory nebo samospádem. Větrání celého objektu je převážně přirozené, nucené odtahy vzduchu ústí na střechu objektu.
 Celý objekt tvoří železobetonový skelet s výplňovým zdivem o síle 300 mm. Požární jsou zděné, silné 300 mm. Monolitické jsou rovněž požární stopy, 140 cm tlusté, a také železobetonová nosná konstrukce střechy. Objekt má vestavěné únikové cesty pro případ požáru a stálou požární nádrž, která slouží jako zásobárna vody. Zabudována jsou rovněž čerpadla, která mohou v případě potřeby napájet vnitřní hydranty.
 Silo a k němu náleží stavební objekty se nacházejí na parcele č. 533 v katastrálním území Ronova nad Doubravou (oblast u nádraží v severní části obce).
 Vroce 1997 bylo vydáno povolení k přestavbě sila, především sekce A. Úpravy se týkají strojní technologie, vzduchtechniky, elektroinstalacve, motorových a světelných kabelových rozvodů.
 Silo a příslušná další zařízení čerpají elektrickou energii z vlasního transformátoru.